30.11.2015
nechce se mi psát, ale stejně psát budu. nedávno jsem si uvědomila, že pak přijdou právě ty momenty, kdy mám jasno a kdy je nejlepší vidět to černý na bílým. pracuju teď 8 dní v kuse, zvláštně to vyšlo, ale na konci tohohle hektickýho trojboje mě čeká zaslouženej oddech v Praze. těším se na holky, těším se na Solomuna, dje, díky kterýmu jsem dost dobře právě teď v Berlíně. vyprodaná Roxy sice nezní úplně lákavě, ale mám v hlavě už představu, že tam dorazíme už na desátou a patřičně si to užijem a najdem si naše místečko na parketě, kdekoli, který si pak uhájíme. dnes pondělí, další pondělní meeting všech volunteers v 9:00. happy moments. přiznávám sama sobě, že jsem si docela dlouho musela lámat hlavu (skvělej byl třeba pokec s Pájou na skypu a naše nová hláška alles ist Kake). kdy jsem se cítila naposledy fakt šťastná? nelituju toho, že jsem tady, ale zároveň ani nejsem na dovolené a s hlavou plnou otazníků prožívám den za dnem. ale jsem opravdu spokojená? v posledním emailu mi moje máma napsala, cituji, že "život ve své podstatě není nic jiného, než spousta obyčejných dní, není to šňůra jen senza zážitků". a já nad tím přemýšlím a tahle věta mi zní v uších, ale nechci, urputně se s ní nechci ztotožnit. přeju si ten obyčejnej život, ale jeho podstata je pro mě posouvání hranic a objevování novýho, s posunem vědomí vždy lepšího. nebo se pletu a ženu se vpřed na popud toho tlaku, kterej prochází takřka neustále mým tělem? podřizuju se energii jiných lidí?
právě peču bábovku. bez formy. ale voní nádherně po banánech. veganská teda fakt není. co se mýho cyklu týče, právě jsem v plodné fázi, kdy žena cítí mateřskou lásku, pečuje o druhé a o partnera. tak peču. dostala jsem nápad a šla tomu naproti. malej zádrhel s práškem do pečiva, ale aspoň jsem se měla možnost znova vrátit do německýho lídlu. Lidl lohnt sich. hotel mě docela vyčerpává a po dlouhých letech jsem pochopila svízel práce v režimu 5x8 hodin. vstávám denně v 5:00 a chodím spát ve 21:00 nebo krapet později. nedostatek spánku se okamžitě projevuje jako nedostatek taktu. vůči lidem. jazyková bariéra stále přetrvává, ale učím se, ne že ne. zítra půjdu asi s lidma z hotelu do baru, chtěla bych vidět Emmy, moji bývalou rybí spolubydlící. už teď je dva dny pryč z našeho filthy pokoje a cítím její nepřítomnost. chybí mi její smích a upřenej pohled. s novým měsícem se mění složení na pokojích a budu teď s Annie a Thomasem. myslím, že mezi nima něco vzniká a já jsem dost často pryč, tak třeba z toho něco vykřešou. oba rozhodně skvělí lidi. naposledy jsme v tomhle složení + Emmy a Nathan byli v baru Paloma a to se mi hodně líbilo. určitě jeden z happy moments, ale nemělo by smysl sdílet mezi ostatníma, že můj happy moment je joint, vychlazený pivo a kvalitní muzika v zahuleným baru. všechno to vstřebávám a čistím. IK 11, vítr a očista.
uvědomění za poslední dobu:
někdy zadržuju nevědomky dech a nesprávně dýchám ...
potřebuju tanec!
potřebuju šicí stroj!