29.07.2015

včera zajímavej a dlouhej den. ranní procházka Vyšehradem mě naprosto občerstvila, baví mě tahat lidem oči z důlků tím, že jsem jednoduše šťastná a poskakuju si po ulici nebo broukám písničky. po obědě jsem se sešla s Ondřejkou, která zažívá ne krizi partnerství, ale krizi manželství. rozhodně jsem jí poradila, ať odejde! z jejího povídání byla cítit silná manipulace a důvody k rozchodu můžou být i míň závažný než tohle! s michalem jsme se včera potkali doma po delší době, snad poprvý od rozchodu minulou středu a neubránila jsem se slzám. je to prostě smutný! smutný jako prase! chvilkama mi pořád naskakuje, že bysme to měli ještě zkusit a že to nechci celý zahodit a že nechci, aby tady zůstal "sám". máme se tak rádi, proč to sakra nejde? na druhou stranu se těším do Berlína a na svůj novej život. život naprosté svobody. LET FREEDOM RING. těším se na vtipný kreace, který budu nosit jen tak, abych si prostě dovolila svobodu. těším se na všechno a na všechny. když teď ale jezdím tramvají, vnímám Prahu jinak, najednou je tak malebná, všude se něco děje, miluju lidi a to že s nima můžu jen tak navázat konverzaci, že vím, co říct, abych je neurazila, ale abych je k tý konverzaci navnadila atd. tohle všechno mi bude v Berlíně nějakou dobu trvat, ale jo - naučím se, zvládnu to! s Ondřejkou i přes můj náhlej odjezd začnu dělat Umělcovu cestu, chtěla bych lidem dát kapičky a navést je na tuhle cestu, napadlo mě, že bude fajn lidem ukázat, že jsem zářnej exemplář toho, kdo Umělcovu cestu prochází a jak se mi dveře života najednou otevírají dokořán, rychle, samy, do krásných míst a sfér. všechno je možný, když člověk věří. a já věřím. vždycky jsem věřila. pátek a víkendová Iboga se blíží, pořád mám střevní potíže, je to podle mě směsice čištění na Ibogu, nervů a prý něco řádí, že víc lidí má takhle srajdu jako já. dnes jsem teda o rohlíkách a čaji. na oběd snad vývar. dva dny v práci snad přežiju, kolegyně Eliška pořád na neschopence, takže možná v září budu muset ještě standartně makat. co se dá dělat. aspoň by mi proplatili nevybranou dovolenou. taky mi konečně došlo, že zlomený francouzský zápěstí byl dar z nebes. díky tomu jsem si uvědomila, že nechci být dál v týhle práci a pak se věci daly slušně do pohybu!!! navíc něco kápne z úrazovky. jizvička mi nevadí. vděčnost. vděčnost. vděčnost. a srajda.