27.5.2015

dneska budou ranni stranky bez interpunkce protoze je pisu z michalovyho pocitace. je rano, prisla jsem do kuchyne si udelat jecmen a sezobat par chlorellek a zrovna v moment, kdy jsem tam prisla, se rozesvitilo slunce. zaroven s tim jsem se rozesvitila i ja. vcera byl taky hodne zajimavej vecer, sly jsme s pajou a klarou do wakaty, baru, co mame docela rady, kterej budou zavirat (znacne jim to zvedlo trzby myslim a najednou je tam kazdej vecer plno) a vyborne jsme si popovidaly. jsem pysna hlavne na paju, ktera ma dnes uz konecne nazory, ktery mi muzou imponovat a obohatit me. pajo, jsem na tebe pysna. byl tam s nama jarda a nadsene me pozoroval, byla jsem hodne ve sve energii a citila jsem se skvele, najednou byla hlava cista a vedela jsem presne, co muzu vsechno v zivote delat a dokazat a jakym smerem se dat a preju si zachytit tenhle pocit a uz si ho nikdy nenechat vzit nebo ztencit a ukrast strachem a uzkostma o budoucnost, coz me vibracne akorat posila dolu. taky jsem pochopila, ze je pro me nezbytny zacit menit stravu a zacit cvicit. chodit do prirody a na prochazky jsem uz zacala, pomalu ale jiste. moje telo citit, co mu dela dobre a ja ho potrebuji jen poslouchat a nechat se vest. dnes mam docela busy den, ale najdu si urcite chvilku, abych se venovala svymu blogu a taky brainstormingu nad umelcovou cestou, mam skvely napady a doslo mi, ze znam tolik ruznych technik a smeru, co muzu nabidnout lidem. jarda se za nama vcera taky stavil do wakaty a chvalil me, jak jsem se posunula. zcela narovinu jsem mu rekla, ze ano, posunula, a prave proto me to uz k nekterym lidem netahne. on je jeden z nich. presto vsechno mu nemam nic za zly a nechavam ho svobodne si jit svou cestu, ja svobodu miluju. svobodu mi nikdo nemuze vzit. nikdy. muj dnesni zamer je sepsat si co nejvic z toho, co si posledni dny uvdomuju. zacinam mit jasno i v tom, komu poslu svych prvnich deset procent z vyplaty. zacinam se na to tesit. tesim se ted na vsechno, co prijde, protoze prijde jen to, cemu venuju svoji pozornost jak by to jen mohlo byt jinak? uvedomuju si, ze tvorim svuj zivot a uvedomuju si, ze je toho dost, co muzu predat ostatnim. a vcera po dlouhe dobe jsem taky vedela, ze mam kolem sebe opravdovy pratele.