23.10.2015, 26. - 27.den
ve středu odpoledne jsme měli od 15:00 tzv. Forum, což je forma sdílení v komunitě převzatá z komunity Palm Village, kde Toby nějakou dobu strávil. s Michelle jsme se shodly, že tohle Forum mělo probíhat už od prvního týdne a ne až teď ke konci, protože nás to ve skupině hodně sblížilo. nebyli tam ve středu rozhodně všichni, bylo nás asi 9, což bylo taky dobře, protože ... když jsem mluvila o sobě a o tom, co teď prožívám, zase mě ovládly emoce a zase jsem plakala. nezlobím se na sebe, přijímám svůj pláč, ale činí mě to samozřejmě hodně zranitelnou před ostatníma. hezký je to, že mě všichni podpořili. Michelle mě objala a probrala se mnou moje pocity, Omar mě pak přišel objemout večer a udělal mi fakt radost. tohle otevření se ostatním pomáhá hlavně proto, že když ukážeme druhým svoje slabosti, je jednodušší vytvořit si mezi sebou pouto. je to opravdu tak. tenhle týden byl vůbec zajímavej, byl hodně o komunikaci. v úterý a ve čtvrtek jsme místo večerní meditace probírali "5 mindfulness trainings" (plumvillage.org/mindfulness-practice/the-5-mindfulness-trainings/) , který se některým zdály jako desatero přikázání, ale musím uznat, že mají hloubku. v kruhu jsme pak dělali to, že jsme sdíleli, co nás k těm jednotlivým tématům napadlo. i když mi srdce bušilo o stošest a nebylo mi vůbec příjemný před ostatníma sdílet, sdílela jsem, co vím a co znám, co jsem se naučila za ty roky díky tantře a nejen tantře. až po těch několika týdnech mi doteklo, že bych měla v týhle komunitě trávit co nejvíc času a ne utíkat za Bertem, kdykoli mě rádoby přepadne nuda. ta nuda je ale spíš čas pro sebe, po kterým vlastně tak toužím. když pak ale mám čas, utíkám od sebe samotné, utíkám k činnostem, utíkám ke konzumaci něčeho (viz "I am determined not to try to cover up loneliness, anxiety, or other suffering by losing myself in consumption."). dnes ráno jsem to ale dala hodně na pankáče a místo ranní meditace vypnula budík a spala dál. o to větší překvapení bylo, když mě přišel vzbudit sám Toby. byl trošku naštvanej, protože nás nepřišlo dohromady asi pět lidí, čehož si už samozřejmě nešlo nevšimnout. pro mě ale jednoduchá matematika. mám volno = nevstávám v 6:00 a chci jednoduše spát. když jsem mu řekla, že chci prostě spát, řekl, ať chodím spát dřív a že moje chování demotivuje ostatní. asi měl pravdu. i proto jsem po meditaci nešla zpátky do postele, ale šla se projít do parku a obejmout pár stromů. na to, abych mu řekla svůj názor, je ještě dost času, protože to vypadá, že v hotelu ještě nějakou dobu zůstanu! Serdjan mi to sám nabídnul, že jsou se mnou spokojení a že můžu zůstat dál, ale víc na baru a na recepci. já si myslím, že na zimu nemají tolik dobrovolníků, protože kdo by chtěl trávit zimu ve studeným Berlíně, když přes workaway může jet někam do tepla. další moje výhoda je jazyk. nemluvím ještě perfektně, ale jsem na nejlepší cestě. na začátku svýho dynamickýho týdne už jsem ale byla i schopná vystrčit růžky a říct mu, že bych nerada dělala dobrovolníka věčně a že bych ráda do budoucna pracovala v normálním pracovním poměru. tvářil se, že tahle možnost tam určitě je. pokud se osvědčím. lepší motivaci mi dát nemohl. teď mám motivaci a nějakej směr, kam dál. něco takovýho jsem přesně potřebovala a jsem vděčná, že se to nakonec opravdu takto vyvrbilo. věřila jsem a otevřela svoji náruč. kapu poctivě kapky na hojnost a tahle vibrace už se projevuje ve fyzickým světě. teď jsem u Berta a jeho spolubydlící Basti a sousedka o patro výš Aline budou kuchtit něco vegetariánskýho a společně se najíme. Bert dnes taky přinesl nějaký pozitivní novinky z BMW a oba se tu culíme a jsme spokojený. zítra pracuju poprvé na baru, v neděli mám volno a podle všeho by mělo být hezky. a příští týden asi začnu číst knihu, co napsala Bertova maminka. nemůžu nevidět tohle zajímavý propojení. mám opravdu taky jednou něco napsat?