23.07.2015

včera jsme měli s michalem opět debatu, co s náma dál. myslím, že jsme se rozešli. proběhlo to v klidu, nemáme žádnou zlou krev, já brečela jako malá. dokonce si myslím, že jsem přebrala část jeho emocí a brečela i za něj. není mi hezky a není mi dobře. dnes jsem zrušila všechno, co šlo. je mi divně. mám strach, že jsme udělali chybu. nechci spolíhat na to, že jestli spolu máme být, jednou budeme, protože nás osud svede dohromady. bojím se, že to není správný rozhodnutí. hlavně se ale asi jednoduše bojím. máme se tak rádi! přála bych si velkou šílenou, romantickou lásku napořád a nám to asi nevyšlo. stejně mám ale hrozně divnej pocit. neměla bych se teď cítit líp? osvobozená? proč mě tak moc ovládá strach? nebo se nejsem schopná pohnout dál? kde se berou ty pochybnosti? tohle nebylo spontánní nepodložený rozhodnutí. možná budeme oba spokojenější a šťastnější. budeme si žít život po svým. někde v hloubce ve mně bude stejně vždycky jeho komůrka, tak jako ji tam má jiří nebo holub. tohle je teď moje nová svatá trojice. až ale přijde někdo novej, jiří bude muset z téhle trojice ven. s jiřím to byla bolavá láska. krásná, ale moc bolavá. s míšou to bylo super. je tak těžký říct si sbohem, tolik věcí na něm mám ráda a bude mi to chybět. potřebuju změnu, ale možná ..... žádný možná. udělali jsme nějaký rozhodnutí a teď je třeba si to zpracovat a prožít. po 4ech společných letech se mi teď vybavuje všechno hezký, co jsme spolu zažili a je těžký tomu říct sbohem. uvidíme, co se mnou udělá přístí víkend Iboga. jsem rozhodnutá tuhle terapii podstoupit a třeba mi to otevře ještě úplně jiný dveře, než čekám. teď se potřebuju soustředit na svoji sílu. sílu skočit do neznáma, udělat řez a nestarat se o následky. vede mě tam moje energie? ano. tohle nemůžu popřít. energie mě tam opravdu vede. strachy mě stahují zůstat a změnám se vyhnout. chce se mi být jen sama se sebou. nechce se mi říkat lidem, že je konec. ještě jsem nepřijala konec téhle etapy. vím, že přijde další. ach, jen v berlíně žije 3 miliony lidí. můžu se zamilovat klidně týden po příjezdu. všechno je, jak být má, michal ten rozchod chtěl taky, cítil nějakou krizi, ale nepřišel mi to akorát říct. líbí se mi, jak jsme oba citliví. byly to krásný 4 roky a nechávám si jen to krásný na svou další cestu. naše srdce se možná právě teď otvírají nejvíc za celou dobu?