16.07.2015

včera jsem v práci slyšela, že jedna naše kolegyně má údajně syndrom vyhoření. když jsem nad tím přemýšlela, říkala jsem si, proč by ho měla? jenže čím dýl nad tím přemýšlím, tím víc se mi zdá, že jsem vyhořelá já!!! 5 let jsem studovala školu hodně na sílu, protože mě to nebavilo a teď jsem 6 let v kuse pracovala takže po 11ti letech dělání věcí, který mě nebavily, bych tímhle syndromem klidně mohla trpět já sama! bylo by to asi vysvětlení toho, proč mi teď všechny činnosti ubírají tolik energie! dnes se chystám dvěma lidem, který učím angličtinu, říct, že už je minimálně do konce léta učit nechci a kdoví, co bude potom. cítím, že potřebuju čas jen pro sebe! všechen čas světa! nebaví mě ty hodiny připravovat a nebaví mě na ně ani jezdit. ty lidi mám ráda, ale často se nechám zatáhnout do jejich představ a až moc všem vycházím vstříc. a to všechno za směšných 250,- za 90 minut. k tomu připočítám cestu tam a zpět a musím se smát sama sobě, proč jsem tohle dělala tak dlouho? ještě humornější je, že často na tý angličtině někde sedíme a já tam z těch těžce vydělaných 250,- asi stovku utratím za čaj, kávu, snídani apod. s tímhle je teda rozhodně konec! od návštěvy pana kalouska mám podivnou náladu. asi mi z břicha leze ta hnusná mazlavá hmota, které tam bylo plno? mluvil o tom, že bych mohla zkusit třeba austrálii, ale já ten cíl teď nedokážu prožít a vidět, vizualizovat a nadchnout se pro něj. dokážu se soustředit asi na následujících pár dní, přežít jednu noční směnu a pak si dát oraz na víkend v Berlíně! Berlín mě musí nakopnout! jiná vibrace, jiný lidi, kreativita, prostě všechno! strávím ten čas tam s lidma, co jsem potkala na Fusion a fakt se na ně těším. vypadá to, že i oni se těší na mě a už nás vidím, jak si to šinem na kole ulicema Berlína někam k vodě! dneska mám den plnej vykřičníků. jakoby se ve mně probudila velká zloba, velká nespokojenost a nutí mě to k razantním změnám! klidně si ještě vykřičník přídám!!! doprdele! potřebuju svůj život konečně někam nasměrovat. úplně mě sere, jak si všichni žijou svoje sny a já se pořád lopotím v bahně, abych vůbec našla svůj směr. to je pak největší požitek mýho dne (s hodně velkou ironií) máslovej popcorn před spaním v práci. takhle ne!!!!!!!!!!!!!