15.02.2016
pochopila jsem díky poslednímu týdnu svýho výletu jednu zásadní věc. když jsem sama, ve své vlastní energii ... jsem naprosto spokojená vyrovnaná bytost. dívám se na svět svýma očima, nikdo mi nestojí ve výhledu. vnímám úplně jinak, zcitlivuju se a stávám se laskavějším a laskavějším člověkem každým dalším přítomným okamžikem. vědomě dýchám. usmívám se sama na sebe do zrcadla. usmívám se i směrem dovnitř. usmívám se na lidi, když nějaký potkám. ne že bych to jindy nedělala, ale tady na ostrově je všechno jaksi magický. tohle rozhodnutí odjet a dát si pauzu a čas sama pro sebe, bylo jedno z nejlepších za poslední dobu. a přiznávám si teď narovinu, že já bohužel o svých rozhodnutích často pochybuju. jak jsem dnes psala už v jednom emailu, často dělám svoje spontánní rozhodnutí dřív, než se do toho zapojí hlava a věřím, že to jsou ty správný rozhodnutí ze srdce. ale ta hlava se pak ozývá zpětně a všechno analyzuje a zpochybňuje a někdy jí to věřím. někdy mě to strhne a přemýšlím a přemýšlím. přitom přece vím moc dobře, že špatný rozhodnutí neexistujou. chyby neexistujou. všechno je tak, jak to být má. kdyby Berlín nebyl správná cesta, nikdy bych na to neměla tu potřebnou energii. nešla jsem hlavou proti zdi. ta únava a úbytek energie, který přišly, byla směs emoční zátěže a chladnýho počasí bez sluníčka, což mi většinou zavaří na sezónní deprese. jednoduše řečeno úbytek serotoninu.
na tenhle výlet jsem si namíchala esence sama a žasnu, co se mnou zase dělají. vnímám obrovskej pokrok, nesdělitelný pocity a nepřenositelný uvědomění. jsem ve své síle, nežiju tady teď svoje stíny. cítím se svobodná a sama sebou. jsem spokojená s tím, s kým jsem se tu setkala a myslím tím zase jen a jen sebe. je mi dobře se mnou samotnou. jsem na sebe pyšná. nehledám docenění od lidí, pohladit po duši se teď dokážu i sama. dnes ráno jsem jela autobusem a měla jsem jeden ze svých ACH momentů. poslední dobou mám občas tak krásnej pocit někde uvnitř, zavibruje mi to v krajině srdeční tak, že najednou potřebuju říct "ach". v tomhle ach je obsažená nesmírná radost a vděčnost za to, co se mi teď děje. tohle je život. tyhle momenty. a nemusí to být při výhledu na krásnou krajinu. dnes to bylo jen tak v autobuse plným lidí. a předtím jsem zmokla. vím jedno - tohle jsem prožila a není cesty zpět. tohle jsem nová já.
zpátky na zem. v pátek večer jsem ještě hlídala děti, ale na sobotu jsem měla domluvený dvě setkání v Palmě, hlavním městě. Slovenka Daniela, která žije na Mallorce už pět let, mě zabavila dopoledne na pár hodin a fajnově sme pokecaly. takový to setkání třetího druhu, kdy si po pěti minutách vyprávíte o hodně intimních věcech. řekly sme si, že nás ani jednu neláká turistickej pochod městem a že se hodláme spolu ztratit. chodily sme cik cak a když nám vyhládlo, tak jsme zapadly na tapas do jejího oblíbenýho podniku, potom ještě na kafe a zmrzlinu. svůj detox jsem na víkend docela odložila stranou, protože později jsem u Jonnyho jedla i maso. no, sice nevědomky, ale jedla. žádnej hardkor, později večer mi přiznal, že když vařil, dal do té vynikající thajské omáčky masovej vývar a rybí omáčku. přejít bez povšimnutí to po těch letech nemůžu, haha. Jonny .. hodně zajímavej člověk, takovej studijní materiál pro mě, krásný zrcadlo. Němec, 30 rovných, vypadá ale tak na 5 nebo 6 let starší, což nikdy nepolichotí. tipuju, že to bude jeho životním nastavením, kterým se mi během víkendu nepodařilo otřást. Jonny by potřeboval rok mýho dřívějšího tantrickýho výcviku, aby se trošku uvolnil. milej kluk, vzdělanej, sympaťák a i docela hezkej. jinak ale naprosto ale naprosto jinej než já .. bylo to podnětný se s někým takovým setkat. v jeho bytě nebylo ani smítko prachu a než jsme vyrazili na pivo s jeho kolegama, žehlil asi dvacet minut svoji košili. pečlivost, s jakou to prováděl, mě fascinovala. podobně dlouho si čechral vlasy. jasně, rýpla jsem si zvesela, jestli náhodou není ve znamení panny a trošku perfekcionista a on že to je naprostý klišé. A ano, Jonny je ve znamení panny. uvařil tu skvělou večeři, podělil se se mnou o rýži, které bylo fakt málo a já se u něj začínala cítit fakt skvěle .. ledy mezi náma roztály a v autobuse směrem do Palma Playa už sme se chechtali jako staří známí .. nejvíc mě pobavila historka o jeho nevlastním otci, kterej prý občas řekne, že jdou vyvenčit psa, nasednou do auta a otec jede 200 km daleko, tam vystoupí, pes počůrá pár stonků trávy (nehrotí každý stéblo jako naše Linda = joke pro pár zasvěcených) a jedou zpátky. tenhle domácí mazlíček se asi prodraží. no a naposledy byli takhle v Karlových Varech, ale neviděli ani kolonádu, prostě jen nechali psa se vyčůrat a jeli zpátky. podle mě slušnej úlet, ale proč ne? proč vlastně ne? ... jelikož jsme doma stáhli flašku rosé, smála jsem se té historce fakt hodně. výhoda anonymity velkýho města, lidi sice koukaj, ale trapně mi nebylo .. jeho kolegové z práce vzali do týhle ryze německý hospody, kde jsme se sešli, další svoje kámoše a bylo nás docela hodně. bandička mě okamžitě přijala, kromě Tamary mluvili všichni německy .. hrály děsný německý songy, ale byla sranda, padlo pár piv a potom rozhodnutí sjet taxíkem do centra a někde zapařit. vývoj týhle noci byl pro mě úplný překvapení a teda, fakt zážitek. v klubíku Garrito hned u promenády hráli dva djs b2b parádní housíkovej set a my se všichni protančili úplně dopředu a jak se říká na moravě, šukali jsme bedny. nebylo to stejný jako mít vedle svoje starý dobrý kámoše, ale užila jsem si to úplně maximálně. Jonny mi pak nabídnul, že jeho známej by nám mohl dovízt nějakou trávu (ve Španělsku jsou očividně nějaký coffee shopy povolený, to sem netušila) .. a světe div se - řekla jsem, že NE. nebylo to ale zarputilý ne, jakože mám teď detox a hecnu se. já na tu trávu vůbec neměla chuť! mám ze sebe radost. být v týhle větší partičce mělo jednu jedinou nevýhodu. protože jsme byli celkem očividně fifty fifty holky a kluci a vedle mě pořád někdo, nikdo z těch ostatních hezounů v klubu mě nepozval na drink a docela jsem provětrala peněženku. jenže jsem si řekla, že jsem prostě na dovolený a pro jednou si to zasloužím. HOJNOST! .. k Jonnymu na byt jsme přišli v 5 ráno, spali jsme do jedný, pak posnídali královský na terase (má hezkej prostornej byt .. vybavení sice IKEA vomit style, ale pasovalo to k němu) a vyjeli jsme si na jeho oblíbenou pláž Platja des Trenc. já měla báječnou náladu a hned, jak jsme tam dorazili, jsem si zula boty a začala běhat ve vlnách, džíny mokrý hned, postupně od kotníků až skoro pod zadek. zadek jsem musela uchránit, jinak by mě Jonny nevzal zpátky do auta (tuto mou domněnku mi potvrdil!). největší zábava ze všeho pro mě bylo to, že jsem viděla, jak se Jonny za mě hrozně stydí. na tý pláži bylo pár lidí, někdo venčil psa, někdo šel běhat, někdo se coural a zamilovaně vrkal, přeci jen bylo Valentýna. a tenhle Jonny, nešťastně zaláskovanej do 19tileté slečny, která se bohužel odstěhovala s rodičema někam do ciziny, musel Valentýna trávit se mnou a já ho takhle efektivně ztrapňovala. trochu škodolibý, já vím. byli jsme tam víc než hodinu a poskytlo nám to šťavnatý téma k diskusi na cestu zpět cca 40 km zpět do Palmy někam se najíst. snažila jsem se mu vysvětlit, že jsem si to běhání ve vlnách užila a že moc dobře vím, že jsem u toho vypada jako blázen a že moc dobře vím, že si v duchu říkal "bože, kolik ti je?" .. jenže to je právě ono! já se nestydím za to, užít si tady a pohrát si trošku se svým vnitřním dítětem. kdo mě dobře zná, ví, že moje vnitřní dítě tuhle péči fakt potřebuje. navíc, proč nám přijdou malí děti roztomilí, ať dělaj cokoliv, ale dospělák už je při tom trapnej .. ne, tenhle dospělák si potřebuje hrát taky!!! vykládala jsem mu postupně o všech věcech, co mě nadchýnají, abych zjistila, jestli zajiskří alespoň nějaký téma. nepovedlo se mi to a tak vyprávění o esencích, AFT, amygdale a podobně holt proberu s někým jiným. tentokrát to nebylo správný načasování. přijímám to. zakončili jsme to pizzou v jednom rodinným podniku ... 4člená rodinka původně z Uruguaye má sympatickou malou restauračku v Cala Mejor, kde Jonny bydlí. maminka vaří, otec krájí zeleninu nebo ovoce, když si někdo dá smoothie, synek je za barem a dělá výtečný kafe (bylo v něm fakt hodně lásky) a dcera obsluhuje, pořád vysmátá. cestou tam jsme diskutovali o tom, jestli by gejové nebo lesbičky měli vychovávat děti a jestli mají právo se ženit. no, já se svojí otevřeností nemusím tady komentovat svoje názory, Jonny se cukal .. respektuju to, ale myslím, že když zůstane heteroexuální žena sama bez manžela, kterej ji opustí, tak taky vychovává dítě sama a najednou není ta rodina kompletní muž a žena .. tvrdím, že energeticky nemůže lesbickej pár vychovat další lesbičku a i kdyby, tak to tak má být a tohle roztomilý děťátko si to tam nahoře stejně vybralo. jenže tak daleko jsem radši nezacházela. no .. proč to říkám .. v restauraci vedle nás seděli u stolu dva gejové a jedna transka. já bublala smíchy a čekala, kdy si toho všimne i Jonny. a jo, všimnul si, posmíval se a soudil. a já vnímala tyhle jeho soudy, já vnímala, že vnímám, že někdo jinej soudí a vnímala, že to už nemám potřebu dělat. nikdo z nás nemá právo soudit druhý lidi. pojďme se to odnaučit, je to jen program!!! všichni si hluboce uvnitř přejeme lásku a přijetí od druhých. Jonny třeba neumí údajně tančit a v Garrito posedával na židli kousek od nás. hned jsem věděla, odkud vítr vane .. Jonny má přesvědčení, že neumí tančit a tak netančí, aby ho ostatní nesoudili. a proč očekává, že by ho lidi soudili? ... odpovězte si sami.
s Jonnym se určitě ještě sejdu, než poletím do Berlína .. ty dva dny s ním mi bylo fakt fajn, je výbornej hostitel a vím, že má dobrý srdce, všichni ho máme .. ach.
bonus, v týhle germánský skupince byla i Karin a Matthias z Drážďan, který jsou tady do úterka na návštěvě a pozvali mě dnes na výlet, měli celej týden půjčený auto za 40 euro. hodně symbolická cena. nadšeně jsem přitakala a dnes jsme si užili moc hezkej den. srdce mi plesá, usmívám se. včera mi sice něco přeletělo přes nos, ale neutápím se v tom. chybí mi Michal a hlava kouzlí svoje "neměli jsme zůstat spolu?" ... "miloval mě vůbec, když o mě ani nebojoval?" .. "proč neudělal žádný gesto?".. najednou mám ale i docela odstup od všech dramat a jen zkoumám svoje postoje a emoce .. ale i tohle malý posmutnění má happy end, protože jsem zjistila, kolik skvělých lidí mám kolem sebe, kolik lidí mě podporuje a po nějaké době mám zase ten starej dobrej pocit ze svýho vztahu se ségrou ..
jdu mlgat olej, projet pusu kurkumou a sladce spinkat .. šťastná Domes, ach.