13.09.2015

týden bez ranních stránek. mohla jsem psát, mám každoranní upomínku v mobilu, ale něco bylo asi ve vzduchu a já na to prostě srala! ale nějaký věci mi leží na srdci, a tak dnes píšu zas a znova a ráda. sedím v jobu, prozatím mám hotovo, ale ještě mě čeká úkol pro šéfovou, do kterýho se mi samozřejmě na víkendové směně vůbec nechce. klára je na moravě, takže nemám ani moc s kým někam vyrazit, je to se mnou opravdu tak, že blízkých přátel (a lidí, se kterým opravdu chci trávit čas) zase tolik není. tohle se snad v berlíně změní, až budu mít normální práci a potkám noví lidi. téma samoty pro mě bylo vždycky aktuální, ale zatím si to nepřipouštím. zní to skoro neuvěřitelně, ale příští pátek odjíždím "napořád". skrz nějaký věci se ještě párkrát v praze ukážu, v říjnu minimálně dvakrát kvůli ÚP, pak do vánoc ještě pořád budu mít tak nějak azyl v bývalým bytě, ale potom .. potom už jedině kempovat u kláry nebo ségry. no co ... zvládnu pár měsíců nemít domov, už jsem to zažila dřív během VŠ, i když pocitově to teď vnímám asi jinak. atmosféra na bytě je podivná, i když se ji snažím nesoudit. možná část toho nesu já (nebo jak to asi vidí "oni", je to mnou ... ?), ale poslední dny bych ráda prožila v klidu a míru. michal mě teď docela sejřil (přísahám, že tohle slovo teď používám tak podruhý v životě - možná ho budu používat víc, až budu vegan a sýr bude zakázanej?), asi trošku ponorka s ohledem na fakt, že jsme se rozešli v půlce července a už dva měsíce spolu dál bydlíme - není to ideální. ale nějaký věci mě u něj mrzi, mám pocit, jakobych ho vůbec ale vůbec nezajímala .. a co je horší - mám pocit, že to tak svým způsobem bylo i celý ty roky. to, co druzí vidí jako pohodovej flegmatismus, jsem já pociťovala vždycky trošku jinak. jenže teď už nemám tu trpělivost a chuť mu trpět jeho styl, když očividně potřebuju naprosto něco jinýho. nemám problém s tím si připustit, že potřebuju pozornost od milované osoby. nedělá to ze mě snad malou holčičku, co volá po tatínkovi, prostě (jak řekla i moje psycholožka) je pro mě důležitý se cítit MILOVANÁ. učím se dávat si všechno, přesto cítit se milovaná i zvenčí je pro mě pořád ta nejdůležitější věc a palivo pro další dny. a že je tu podzim a s ním jistá melancholie - o tom není pochyb.