10.07.2015

včera ranní stránky žádný, protože jsem tak tak vstala, abych se dostavila na pracovní pohovor do JCL. teď píšu trošku později, takže už mám i zpětnou vazbu, která mě v zásadě úplně nepřekvapila, ale jo - zamrzí to člověka. pohořela jsem kvůli hraním rolí ve dvojicích, kdy jsem v podřízené i nadřízené roli byla moc asertivní. dnes jsem ženské na telefonu pří třikrát skočila do řeči, blbý je, že si to vůbec neuvědomuju. dobrý ale je, že přesně na tyhle věci mám teď svoje kapky a uzemnění a pokora přijde časem. přeci mě neodradí jeden malej neúspěch! navíc mi říkala, že byl úspěch dostat se až k nim na pohovor, protože jsem prošla asi šesti filtry a můžu to považovat za úspěch. tak teda asi jo. věřila jsem si na to a možná proto mě to trošku mrzí. nicméně, ve středu jsem byla opět na karty k moravačce Ivaně (která má dost podobnou energii jako já) a odchod z práce byl jednoznačně jako to nejlepší, co můžu udělat a taky to, co mi v budoucnu přinese peníze. tak jsem tu výpověď dnes odevzdala a k 30.9 jsem free! to, že nemám vůbec ponětí, co bude potom, mě nijak zvlášť nestresuje. můžu dělat cokoli, s kýmkoli, kdekoli .. možná pojedu žít do berlína, možná do new yorku .... možná do londýna za jiřím .. to mě napadlo včera. a jo, situace budoucnosti se dotkne i michala. nebude to jednoduchý. bydlení na Šimáčkový máme do konce roku a kdoví, co bude pak. tenhle otevřenej scénář by mě dřív naplňoval obavama a strachem, ale tentokrát je to vážně jinak! cítím se volná jako pták. cítím tu podporu Vesmíru a důvěru v život. i to, že se v tuhle chvíli nehodím do JCL je jenom hnací palivo pro to, dál se sebou pracovat a zbavit se posledních nejhlubších rodinných vzorců a obrany, kterou si dělám před světem. možná, že nový kapky dokonce tyhle moje obrany proti lidem posílily? možná jsem měla nejdřív poctivě dobrat kapičky ohledně práce, který jsem ještě tak na pár dní měla? možná, možná ... nevím. žiju v přítomnosti a nemá smysl se ohlížet zpátky. a jak se píše v umělcově cestě a já to tak ráda cituji: "když vyhraješ, vyhraješ, když prohraješ, vyhraješ". sebereflexi mám, beru si k srdci, co mi doporučili. nemusím se stydět za to, že mi to je líto. loučím se s dnešníma stránkama s úsměvem na rtech a vděčností v srdci.