08.07.2015

dnes jsem měla hodně zajímavou noc a hodně zajímavý sny. víc nevím. vtipný. po včerejším čtení umělcovy cesty (byla jsem po festivalové čtecí deprivaci a delší pauze dost ve skluzu), jsem si uvědomila, že se mnou ta knížka vážně pracuje, ačkoli se tomu nevěnuju úplně naplno. zpětně je vidět, že procházím fázema přesně, jak jsou popsaný. to, že jsem zaměřená teď víc na sebe je hodně znát. to, že si sama občas říkám, co je a co není sobecký, to vnímám jako základní proces, když si člověk najednou dovolí být sám sebou a uspokojovat nejdřív svoje potřeby a nemyslet pořád na ty druhý. jsem ale v nějakým špatným rozpoložení. nálady sice plynou a nesmím se tím nechat strhnout, ale už od rána se necítím dobře. k michalovi cítím velký odcizení. odkud to přišlo? jak můžeme někoho jeden den milovat a za nějakou dobu to mít tak posunutý? jestli má tenhle vztah mít smysl a pokračovat dál, musíme začít něco dělat. blbý je, že vlastně nemám úplně chuť se angažovat a nejraději bych opravdu odjela někam pryč se vším se srovnat. když vnímám životy někoho jinýho, přijde mi nasnadě, že ten život nechávají plynout a jen ho tak žijou a věci přicházejí a odcházejí. líbí se mi být takhle v proudu života a měla jsem pocit, že to poslední dobou tak mám. teď mě ale zase ovládly nějaký podivný pocity a tak je to pořád dokola. včera u psycholožky jsme si povídaly o tom víkendu na moravě, kde jsem potkala vesměs celou svou rodinu. říkala, že to jak hledám pouto, znamená, že ho hledám ve vztahu k matce a že to nutně znamená, že tam to pouto kdysi bylo. včera jsem hodně plakala. naše rodinná situace mi není lhostejná, ale necítím, že ji můžu nějak změnit. možná právě proto mám nějaký skrytý strachy, jestli s michalem jsme schopni vytvořit budoucnost? abychom neudělali jednou dětem takovou paseku v životě, jakou jsem zažila já? proč vůbec přemýšlím o něčem, co se ještě nestalo? proč nejdu s proudem? proč se tak těším do berlína a na tu změnu? proč nejsem spokojená s tím, co už mám? kolik lidí by se mnou měnilo hned teď? dobře placená práce, hezký spolubydlení, spousta zálib, fajn schopnej přítel .. a mně, dominice petrové to stejně není dost. je to teda ego? chce moje ego pořád něco víc a nic mu není dost dobrý?