04.06.2015

sedím v práci a konečně až teď se dostávám ke stránkám, chápu, že jsou ranní, ráno, časně, ale já jsem spíš tvor noční a večerní stránky by mi vyhovovaly víc. ale vesměs nemám problém je psát, jsem romanopisec odjakživa. zítra si udělám svůj den, po dvou angličtinách budu mít celej den pro sebe, už pár dní nebo týdnů mě láká si zajít do botanické zahrady, což byla jedna z prvních uměleckých schůzek, který jsem si udělala, když jsem umělcovu cestu dělala poprvý před 4ma rokama. to tu ještě nebyl michal, měl se vracet den nato, co kurz skončil, takže kurz byl pro mě zásadním vysvobozením před naprostým šílenstvím, který mnou zmítalo, když se ON konečně po 10ti měsících měl vrátit. vzpomínám na to ráda, ale dnes jsme samozřejmě už jinde. včera jsem míšu vytáhla na procházku na letnou, protože poslední dny zřetelně cítím, že mě to do přírody táhne víc a že mi tam je dobře a stojí to za to, vyhradit si na to čas. botanická zahrada, to už je úplnej balzám pro duši, všude ty krásný květiny a stromky a keříky a pravděpodobně lidi na podobné vlně, hlavně ženský po 50tce v rozevlátých šatech, co se prodávají jen jako originální kusy. včera nicméně jsem se přistihla, jak se v jednom okamžiku s míšou a danem nehorázně nudím. ani nevím, čím to bylo, dan je sympaťák, mám ho moc ráda, ale prostě mě jejich povídání vůbec nezajímalo a vědomí ulítávalo kamsi jinam. líbí se mi, že teď takhle víc vnímám, co se děje, že se při těchle situacích přistihnu a že se vědomě snažím zůstat v přítomnosti. všechno je o cviku a vůli to dělat a vydržet u toho. rozhodně se konečně začínám cítit na to, že začnu cvičit mohendžodáro. nutně potřebuju posunout svoje prožívání někam dál, protože mi to dlouhodobě způsobuje velkej hlad. k panu Kalouskovi půjdu až se zase ozve, až to bude cítit, ale v jeho případě se tomu zcela přátelsky a ráda podvolím, protože mu jednoduše věřím. poslední dny se mi vrací myšlenka na to, že cítím někde hluboko asi nějakou bezmoc, nebo že jsem ji cítíla dřív a v minulosti a je třeba to zpracovat. o bezmoci mluvil vláďa v souvislosti se svou nemocí a když to včera opět zmínila klára, konečně mě to pořádně trklo. aktuálně mi rezonuje teda bezmoc. cítím se hodně šťastná, protože poslední dny se rozhoduju, jak to fakt cítím.